Ze života

O mužích, kteří nám nenosí květiny

Květiny jsou něčím, co touží od svého muže dostávat každá žena na světě. O mužích, kteří nám nenosí květiny a o tom, jak komicky to může dopadnou, když nám je občas přinesou, se dočtete na dalších řádcích.

To takhle jednou přijedu na víkend domů a na stole vidím v květináči žluté chryzantémy. Chvíli na ně blbě koukám a pak se zeptám mamky, kde se tam vzaly. „No prosím tě…ty jsem dostala od Mirka…“ Já: „Cože?“ Mamka: „No…prej když je viděl, tak si na mě vzpomněl“.

To už jsem se neovládla a začala jsem se hlasitě smát. Celé debatě přihlížel brácha a nevěřícně kroutil hlavou.

To vy jako řešíte, jestli dostanete řezanou kytku nebo v květináči??“

Já: „Ne, Honzí, ale tohle je kytka na hrob.“

V ten samý den...

…sedíme u kafe s mým strejdou, jeho přítelkyní a mojí mamkou. Když najednou Ráďa řekne: „Jsem viděl předevčírem Honzíka ve městě. Nesl velkou růži. Něco žehlí?“

Výraz v jeho obličeji byl plný očekávání, zda mu sdělíme nějakou velkou novinu o blížící se svatbě nebo tak něco. Byl očividně zklamán, když mamka odvětila „Ne, to on Lucce (bráchova slečna) občas koupí jen tak.“

V ten okamžik Ráďova Lucka vyvalila nevěřícně oči nad tím, že někdo nosí svojí holce kytky běžně, zatímco jiní to nedělají vůbec nebo velmi sporadicky.

Co dokáže jedna nevinná růže…

Debatu jsem ukončila já (přiznávám, že trochu rozmrzele) s tím, že mně Míla kytky taky nenosí. Chlapi prostě nejsou tak romantické duše, jako my. Jsou mnohem praktičtější a koupit kytku jindy než na narozeniny je nenapadne, protože to nedává smysl. Kytka je zkrátka ke speciálním příležitostem.

O pár dní později

Míla se zrovna vrátil z volejbalu, zatímco já ležím v posteli s rýmičkou. Tváří se, že má z něčeho hroznou radost. Vytáhne z batohu krabičku a s neskrývaným nadšením v hlase mi říká:

„Koupil jsem ti nový světla na kolo!!“

Hledím na něj s otevřenou pusou a v duchu si přehrávám víkendový rozhovor o mužích, kteří nám nenosí květiny.

„A nejlepší na nich je, že jsou na úesbéčko, takže už nikdy nebudeš muset kupovat baterky. Koukni, jak peckově svítí!“ pokračoval můj drahý muž.

Chvíli nešťastně koukám na světla, která se, dle mého laického názoru, od těch starých zase o tolik neliší a pak mi dojde, jak hrozně důležité tohle gesto je.

Tak si teď hraju se svými novými nablýskanými světly na kolo a říkám si, že mám doma óbr zlatíčko, kterýmu záleží na tom, abych vždycky všechno viděla (protože ta záře je vážně ohromující) a aby všichni viděli mě, nic se mi cestou nestalo a abych se vrátila v pořádku domů.

Co je proti tomu nějaká kytka? 🙂

admin

„Jsem specialista v péči o pleť a líčení. Učím ženy, jak se o sebe starat s láskou, aby se mohly cítit krásnější, sebevědomější a spokojenější.“

Můj příběh si přečtěte zde >>

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *